Jak Ještěrka a Danča zdolaly své první třítisícové vrcholy v Alpách aneb ani ženská část Alpiků nechce zůstat pozadu!

Náš výlet začal v pátek 14. 8. 2020 v 6 hodin v Lysé u nádraží, odkud jsme společně s pěti kamarády z HO Lysá odjeli ve dvou autech k rakouským Alpám. Po bezproblémové cestě jsme v brzkých odpoledních hodinách dorazili na parkoviště Stubai. Krosny vybavené oblečením, lezeckým materiálem, spacáky a jídlem na 3 dny, jsme nahodili na záda (nic tak těžkého jsem na zádech nikdy nenesla) a vyrazili za dobrodružstvím. 🙂

Lanovkou jsme se nechali vyvézt do nadmořské výšky 2900 m n. m. Hory nás nepřivítaly vlídně, ale my jsme se odradit nenechali. Přeci to nevzdáme hned na začátku! Přesto jsme byli rádi, když jsme po tříhodinovém putování, promáčení a prochladlí, dorazili na chatu Hildesheimer Hütte. V restauraci jsme se ohřáli, usušili, najedli a podělili se o první nabyté dojmy. Na ponocování nebyla síla, čekal nás budíček v 5:15. Na spaní jsme měli desetilůžkový pokoj, jen pro sebe.

V sobotu jsme si před snídaní sbalili krosny, někteří navlékli ještě vlhké oblečení (o co méně se ve společné sušárně topilo, o to větší tam byl smrad z propocených svršků) a v 6:45 jsme vyrazili na sedmihodinový trek. Počasí bylo tentokrát přívětivější – skoro jasno a jen drobné mrholení v odpoledních hodinách. Prošli jsme sedlem Pfaffenjoch (3207 m). Při přechodu přes ledovec Sulzenauferner jsme šli navázáni do lanového družstva. Alpičky poprvé mohli vyzkoušet mačky v praxi. J Zkušenější kamarádi z Lysé nám ukázali, jak na ledovcovém svahu použít cepíny k brždění pádu (naštěstí zůstalo jen u předvádění). Pak jsme v sedle Pfaffensattel (3344 m) nechali krosny (hurá, záda si ulevily) a nalehko se vydrápali na vrchol Zuckerhütl (3507 m). Museli jsme postupovat velmi opatrně, protože svah byl plný suti a uvolněných kamenů. První pořádný kopec zdolán! Wau! Udělali jsme nezbytné fotky, sebrali kamínek na památku a vrátili se pro odloženou nálož. S plnou polní jsme vyrazili zdolat ještě protější vrch Wilder Pfaff (3456 m) ležící na hranicích s Itálií. Odtud jsme sestupovali po poměrně prudkém hřebeni (fakt akrenalin) a následně po ledovci Übeltalferner k cíli sobotního dne – chatě Müllerhütte (3145 m).

Ženská část týmu již cítila, že po dvoudenní námaze kolem sebe šíří odér, proto jsme se jej snažily spláchnout v umývárně u žlabu (zábava zaručena) a přebít ho voňavkou, kterou s sebou Danča táhla až na vrcholky hor. 🙂 Odměnu ve formě sklenky vína jsme si vážně zasloužili! Nálada byla ještě lepší než předchozí večer … spousta nových krásných zážitků, adrenalinu, sluníčka…

Nedělní ráno se předvedlo v plné kráse, a tak jsme při snídani nafotili krásný východ slunce nad italskými Alpami. Před sedmou hodinou jsme se vydali na poslední etapu našeho výletu. Nejprve na Lübecker Scharte (3146 m) a dál po ledovci Fernerstube. Po něm jsme sestoupali až k jeho konci. Ledovec je úžasný – tak rozmanitý povrch – mačky po něm křupou, přeskakujeme spoustu trhlin a potůčků, prohlížíme si ledové tvary i ledovcovou morénu a podivujeme se nad velikostí údolí, které původní ledovec vytvořil. Využili jsme toho, že jsme ještě chvíli mimo civilizaci a dali si svačinu a čerstvé kafe.

Sluníčko pražilo, proto jsme odhodili některé svršky a po frekventované Stubaier Höhenweg jsme vystoupali prudkým svahem necelých 200 výškových metrů k sedlu Beiljoch (2672 m). Pak nás čekal jen pohodový sestup ke stanici lanovky, kterou jsme se svezli (zadarmo) k autům. Nevybouření členové výpravy (Danča s Ottou) lanovku nevyužili a běželi po svých – doslova. Z parkoviště jsme popojeli pár kilometrů „do přírody“, abychom se posilnili na cestu. Využili jsme i průzračnou horskou vodu potoka Ruetz (skvělé osvěžení, plavky nebyly potřeba). 🙂

Cestu jsme zdárně ukončili v neděli 16. 8. ve 22 hodin návratem do Lysé.

Jsem moc ráda, že funguje spolupráce mezi horolezeckými oddíly!

Chci moc poděkovat všem členům výpravy – Jožkovi, Jardovi, Martinovi, Evičce, Danče a Ottovi za skvěle strávený víkend naplněný novými zážitky.

Zvláštní poděkování patří Jožkovi, Jardovi a Martinovi za naplánování akce, přizpůsobení trasy schopnostem nováčků, trpělivost, dopravu i zajištění skvělé atmosféry!

Těším se na další vyvrcholení! 😉

Ještěrka

 

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/08/18/jak-jesterka-a-danca-zdolaly-sve-prvni-tritisicove-vrcholy-v-alpach-aneb-ani-zenska-cast-alpiku-nechce-zustat-pozadu/

1 comment

    • Vopicak on 19.8.2020 at 11:42

    Krásně napsaný článek, výborně jsem se pobavil 🙂 Zvláště voňavka v horách mne rozsekala. Drsné horalky mají být trochu cítit……a navíc vy dámy přeci v horách nás chlapy obštastňujete svou krásou. Každopádně doufám, že se horskému lezení budete dále věnovat. Je to nádhera. Těším se na další snad už společný výpad na kopečky hor.
    Vopičák

Comments have been disabled.