Jak Ještěrka a Danča zdolaly své první třítisícové vrcholy v Alpách aneb ani ženská část Alpiků nechce zůstat pozadu!

Náš výlet začal v pátek 14. 8. 2020 v 6 hodin v Lysé u nádraží, odkud jsme společně s pěti kamarády z HO Lysá odjeli ve dvou autech k rakouským Alpám. Po bezproblémové cestě jsme v brzkých odpoledních hodinách dorazili na parkoviště Stubai. Krosny vybavené oblečením, lezeckým materiálem, spacáky a jídlem na 3 dny, jsme nahodili na záda (nic tak těžkého jsem na zádech nikdy nenesla) a vyrazili za dobrodružstvím. 🙂

Lanovkou jsme se nechali vyvézt do nadmořské výšky 2900 m n. m. Hory nás nepřivítaly vlídně, ale my jsme se odradit nenechali. Přeci to nevzdáme hned na začátku! Přesto jsme byli rádi, když jsme po tříhodinovém putování, promáčení a prochladlí, dorazili na chatu Hildesheimer Hütte. V restauraci jsme se ohřáli, usušili, najedli a podělili se o první nabyté dojmy. Na ponocování nebyla síla, čekal nás budíček v 5:15. Na spaní jsme měli desetilůžkový pokoj, jen pro sebe.

V sobotu jsme si před snídaní sbalili krosny, někteří navlékli ještě vlhké oblečení (o co méně se ve společné sušárně topilo, o to větší tam byl smrad z propocených svršků) a v 6:45 jsme vyrazili na sedmihodinový trek. Počasí bylo tentokrát přívětivější – skoro jasno a jen drobné mrholení v odpoledních hodinách. Prošli jsme sedlem Pfaffenjoch (3207 m). Při přechodu přes ledovec Sulzenauferner jsme šli navázáni do lanového družstva. Alpičky poprvé mohli vyzkoušet mačky v praxi. J Zkušenější kamarádi z Lysé nám ukázali, jak na ledovcovém svahu použít cepíny k brždění pádu (naštěstí zůstalo jen u předvádění). Pak jsme v sedle Pfaffensattel (3344 m) nechali krosny (hurá, záda si ulevily) a nalehko se vydrápali na vrchol Zuckerhütl (3507 m). Museli jsme postupovat velmi opatrně, protože svah byl plný suti a uvolněných kamenů. První pořádný kopec zdolán! Wau! Udělali jsme nezbytné fotky, sebrali kamínek na památku a vrátili se pro odloženou nálož. S plnou polní jsme vyrazili zdolat ještě protější vrch Wilder Pfaff (3456 m) ležící na hranicích s Itálií. Odtud jsme sestupovali po poměrně prudkém hřebeni (fakt akrenalin) a následně po ledovci Übeltalferner k cíli sobotního dne – chatě Müllerhütte (3145 m).

Ženská část týmu již cítila, že po dvoudenní námaze kolem sebe šíří odér, proto jsme se jej snažily spláchnout v umývárně u žlabu (zábava zaručena) a přebít ho voňavkou, kterou s sebou Danča táhla až na vrcholky hor. 🙂 Odměnu ve formě sklenky vína jsme si vážně zasloužili! Nálada byla ještě lepší než předchozí večer … spousta nových krásných zážitků, adrenalinu, sluníčka…

Nedělní ráno se předvedlo v plné kráse, a tak jsme při snídani nafotili krásný východ slunce nad italskými Alpami. Před sedmou hodinou jsme se vydali na poslední etapu našeho výletu. Nejprve na Lübecker Scharte (3146 m) a dál po ledovci Fernerstube. Po něm jsme sestoupali až k jeho konci. Ledovec je úžasný – tak rozmanitý povrch – mačky po něm křupou, přeskakujeme spoustu trhlin a potůčků, prohlížíme si ledové tvary i ledovcovou morénu a podivujeme se nad velikostí údolí, které původní ledovec vytvořil. Využili jsme toho, že jsme ještě chvíli mimo civilizaci a dali si svačinu a čerstvé kafe.

Sluníčko pražilo, proto jsme odhodili některé svršky a po frekventované Stubaier Höhenweg jsme vystoupali prudkým svahem necelých 200 výškových metrů k sedlu Beiljoch (2672 m). Pak nás čekal jen pohodový sestup ke stanici lanovky, kterou jsme se svezli (zadarmo) k autům. Nevybouření členové výpravy (Danča s Ottou) lanovku nevyužili a běželi po svých – doslova. Z parkoviště jsme popojeli pár kilometrů „do přírody“, abychom se posilnili na cestu. Využili jsme i průzračnou horskou vodu potoka Ruetz (skvělé osvěžení, plavky nebyly potřeba). 🙂

Cestu jsme zdárně ukončili v neděli 16. 8. ve 22 hodin návratem do Lysé.

Jsem moc ráda, že funguje spolupráce mezi horolezeckými oddíly!

Chci moc poděkovat všem členům výpravy – Jožkovi, Jardovi, Martinovi, Evičce, Danče a Ottovi za skvěle strávený víkend naplněný novými zážitky.

Zvláštní poděkování patří Jožkovi, Jardovi a Martinovi za naplánování akce, přizpůsobení trasy schopnostem nováčků, trpělivost, dopravu i zajištění skvělé atmosféry!

Těším se na další vyvrcholení! 😉

Ještěrka