Upřesnění činnosti oddílu v souladu s přijatými protiepidemických opatření

Milí Alpíci, rodičové, kamarádi a ostatní příznivci lezení

V souladu s přijatými protiepidemiologickými opatřeními k zamezení šíření onemocnění Covid-19 dochází k následujícím omezením v činnosti oddílu
v období 12. 10. – 1. 11. 2020 takto
:

  • Schůzky všech skupin horolezeckého oddílu se po dobu 2 týdnů zrušují, a to od 12. 10. 2020

  • V týdnu 26. 10. – 1. 11. 2020 nebyly schůzky plánovány z důvodu státního svátku a navazujících podzimních prázdnin.

Důvodem je aktuální situace a nejasnost v aplikaci opatření u sportovních kroužků, zejména v podmínkách našeho horolezeckého oddílu.

Z úrovně krajské hygienické stanice bylo doporučeno neprovádět sportovní aktivitu. Nerespektování tohoto doporučení by mohlo mít velmi závažný dopad na činnost oddílu, život jeho členů a jejich rodin, vzhledem k riziku komunitního šíření onemocnění Covid – 19, pokud by došlo ke kontaktu s pozitivní osobou v rámci činnosti kroužku.

Na základě vývoje situace uvidíme, jaké budou možnosti pro otevření horolezeckého kroužku.

Děkujeme za pochopení a přejeme všem pevné zdraví.

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/10/13/upresneni-cinnosti-oddilu-v-souladu-s-prijatymi-protiepidemickych-opatreni/

Mladí Horalové – 12.9.2020

I v letošním roce jsme se zúčastnili parádně vymyšlené i realizované soutěže všeobecných znalostí horolezce nazvanou „Mladí Horalové“.  Celorepublikové kolo bylo letos pořádáno šumpeským horolezeckým oddílem na skalách a v okolí Rabštějna.  Vzhledem ke vzdálenosti od Milovic (cca 235km) jsme vyrazili již v pátek. Část dětí autem s Janou Pozlerovou už po 13hod, část po 15hod s Vopičákem.  Na parkoviště vyhrazené účastníkům akce doráží Vopičákovo auto minutu před 19hod tzn. těsně před odjezdem předposledního pátečního svozu. Náhodička tomu chtěla, že během chvilky za námi doráží auta Nymburáků. Naházíme věci do svozového vozu a jdeme v klidném tempu společně nahoru k horské chatě. Cestou probíráme všechno možné. Nahoře si děcka rychle postavili stan, my s Nohou připravujeme žďáráky. Zbývá navečeřet se, zaregistrovat teamy do soutěže, absolvovat poradu rozhodčích a zástupců teamů a pak už je na programu jen volná zábava 🙂 Večerní pokec s přáteli, které jsem pár měsíců či rok neviděl super. Než usnu prohlížím si ještě tu hvězdnou nádheru nad hlavou. V noci byla trochu kosa v letním spacáku, to jsem asi maličko přehnal (budu se muset trochu víc otužovat :D)

V sobotu ráno pohodová snídaně u stolu v blízkosti horské chaty. Baštíme co si kdo přivezl, k tomu pro jistotu děckám shrnuji ještě info ze včerejší večerní porady rozhodčích a zástupců teamů. V 9:15 pořadatel Jirka K. a zástupci komise mládeže dětem (Magda, Jirka, Roman) shrnují a vysvětlují dětem poslední předstartovní informace. Celkem je letos 24teamů (1-9 – mladší, 11-24-starší).  Úderem 10:00 startuje první team (shodou okolností Nymburské Pičorky), poslední vyráží cca 13:25. Naši starší ve složení Veverka, Anet, Esí a Sára vyráží na trať v 11:37, mladší ve složení Pepa, Róza, Sofi, Kryštof ve 12:00. Rád bych oba teamy viděl alespoň na některých kontrolách. Jelikož žádný dospělák spojený se závodním teamem se nesmí pohybovat ani v závěsu teamu ani těsně před závodním teamem musím se celkem proběhnout. Povzbuzování na startu a v cíly zajišťuje Jana a Noha. Starší díky běhání stíhám sledovat na stanovištích 1.slaňování, 2.lezení, 4.zdravověda, 5.orientace (jen okamžik) a „opouštím“ je po doběhu na stanovistě 6.prusíkování+uzlování. Na stanovišti prusíkování+uzlování potkávám na čekačce mladší team. Nálada v teamu je výborná, dozvídám se podrobnosti z jejich snažení a chválím, chválím, chválím…. 😀 Dobíhají sem i starší, náladu mají taktéž výbornou a tak na čekačce rovněž chválím, chválím, chválím 😀 . Přeju jim úspech i na zbývajících stanovištích a ač nerad opouštím je. V „závěsu“ v opačném směru „sleduji“ mladší na stanovištích 3.prusíkování,  4.orientace (chvilku, abych viděl jak jim to jde), 5.zdravověda, 6.slaňování a 7.lezení. Před koncem lezení utíkám a povzbuzuji v cíli.

Oba teamy Alpíků opět zlepšení ve všech směřech a tak výsledkem 3. místo v kategorii mladší a 8. místo v kategorii starší. Nymburské Pičorky 3. místo ve starších. Všem teamům patří velká gratulace.

Po vyhlášení Jana s Veverkou, Rózou, Pepou, Kryštofem vyráží do Milovic. Večerní svoz jim dolů hodí všechny věci. Nechávají nám tam stany, tak spíme druhou noc po dvou ve stanech. Večerní kytarová zábava vně i uvnitř se maličko protáhla až do ranních hodin 😀 Ráno jsem ale jako „veverka čiperka“, rychle s Nohou balíme dva zapůjčené stany a Noha s Romanem v 8hod vyrážejí do Milovic. Zbytek ve složení Vopičák, Anet, Sofi, Sára, Esí jde lézt na přední skály. Dáme dvě cesty na třetí vež: 3kruhová mezi Olomouckou a Yetiho tak za 4, Pupek 5-. Po slanění z druhé cesty a pohledu na hodiny jdem na tábořiště pobalit stan i věci a ukuchtit společně oběd. Máme těstoviny s boloňskou omajdou „ala Monika“. Bylo to výborné, nic nezbylo, děkujme za tak velký kotel. Jen Esí má kvůli alergii vlastní stravu. Pobalíme poslední věci, hodíme batohy na záda a v klídku za občasného „brblání hlavní stěžovatelky 😀 na těžký batoh“ scházíme do Bedřichova. Skočíme do auta a těsně před 19hod jsme již v Milovicích.

Foto by Heřman Čadil, Pavel Vrána,Andea Nogová,  Jirka Kessler zde.

Videa od Heřmana Čadila na youtube krátká verze nebo dlouhá verze.

Zapsal: Vopičák

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/09/14/mladi-horalove-12-9-2020/

Zahájení činnosti horolezeckého oddílu ve školním roce 2020/2021

Ahoj všem, 

zahájení činnosti jednotlivých skupin horolezeckého oddílu v nadcházejícím školním roce  a první schůzky (hodiny) se uskuteční v následujících termínech:

  • skupina A – ve středu 2.9.2020 od 18:00 do 20:00
  • skupina B – ve čtvrtek 10.9.2020 od 18:30 do 20:00
  • skupina C – ve čtvrtek 10.9. 2020 od 17:00 do 18:30
  • skupina D – v pondělí 14.9.2020 od 18:30 do 20:00
  • dospělí kurzisti – v úterý od 18:00 do 20:00

 

Hodiny se budou konat u venkovní horolezecké stěny umístěné na budově Rodinného centra (MŠ U Veverek) na ulici Komenského 581, Milovice – Mladá.

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/09/01/zahajeni-cinnosti-horolezeckeho-oddilu-ve-skolnim-roce-2020-2021/

Rabštejn – 21-23.8. – sekce Bouldrování

V rámci sekce bouldrování bylo opět v plánu o víkendu 21-23.8. vyrazit na vícedélky do Wilder Kaiser. Tak jako v jiné víkendy nám ale počasí vystavilo stopku 🙁 Honza „Brňák“ navrhuje vyrazit na víkendový Rabštějn.  Shodujeme se, že to je dobrý nápad. Otta nakonec musí v sobotu do práce a tak jedem jen ve třech: Honza „Brňák“, Danča, Vopičák. Odjezd až ve 22hod z Nymburka, Honza dříve nemůže. Kolem 1:30hod parkujeme v Bedřichově. Nahodit bágly na záda a s plnou polní (kpl lezecké cajky, stan, jídlo) cca 2km pěkně nahoru po červené k Horské chatě Rabštejn 🙂 Je to tak 30minut stoupání. Lehce po druhé hodině ranní tedy stavíme stany. Naházíme dovnitř věci a připravíme spaní pod širákem. Než ulehneme, doráží do svých stanů na louku cca 6 připitých slováků. Jsou trochu více hluční. Když ve 2:15 pouští kazeťák s nějakou písní Brňák to už nevydrží a vlítne na ně. Za chvíli je klid (druhý den se přijde jeden z nich omluvit, slavili prý narozeniny). Škoda, že spíme pod stromy….není tolik vidět na hvěždy. Má to ale i pozitiva. Nemáme mokré věci od rosy a přes den tu bude naše jídlo v relativním chládku.

Po sobotní snídani nás Brňák jako znalec místní oblasti nás vede pod „Květinu„.  Lezené cesty:

  • Hrana Květiny 5″ (Brňák i Vop RP, Danča TR)
  • Pravá květina-přímá varianta 6-“ (Brňák RP, Vop PP, Danča TR)
  • Přerovská 7- (zkouší Brňák, ale u kruhu pytlí).

Obcházíme Květinu pod „Třetí věž„. Zaujme nás hned hranka na začátku. Postupně se sem řesunujeme i s bágly a lezem:

  • Olomoucká 5- (Brňák RP, Danča TR)
  • Vpravo vedle Olomoucké  (Vop TR). Je to nějaká cesta co není v průvodci. Vede přes 3 kruhy, vypadá to o pohledu moc pěkně a na omak je to rozhodně více než příjemné (klasa odhadem 4, je to o něco lehčí než Květina/Hrana Květiny).
  • Pupek 5- (Vop OS, Danča TR). Nádherná linka podél spárky. Je to krásné lezení s asi miliónem možností založení (stačí převážně uzly, ale lze i vklíněnce,…).
  • Donaldova 6 (Brňák RP, Danča TR (napohodu)). Pozn Vop: Zkouším na RP a pytlím u druhého kruhu 🙁 Po druhém pokusu o dolez a návratu jsem se psychicky podělal a házím Danče lano na vrchol, dolézám na TR.
  • Hladová přes jeskyňku 5″ (Brňák RP, Danča i Vop TR).

Brňák je holt borec, leze to všechno s takovou lehkostí a klidem. Nezbývá mi než začít více trénovat (asi). Nebo jak říká Brňák….mám se naučit lézt nohama 🙂 . Dnešní účet ve skalách 6 cest….to nám stačí. Na 16hod je ohlášená bouřka. Jdem na pivko a baštu. Máme výborný „Maxiknedlík“ s borůvkami a „hovězí  na houbách“. Jídlo od 145-180Kč, polévka cca 60Kč, tlačenka cca 75Kč. Zatahuje se a ozývá se téměř nepřetrzité hřmění (to jsem ještě nikdy nezažil), přesto začíná pršet až po cca 30 minutách. Bouřka řádí cca do 19hod. Společně s partičkou brněnských lezců připravíme dřevo, rozděláme oheň. Kecáme a občas hrajem na kytaru…..prostě příjemný večer. U vedlejších ohňů je ještě zábava v plném proudu, my už ale jdem spát.

V neděli  jdem na „Vež u Buku„. Lezem v západní stěně cesty:

  • Hrana u buku 5- (Brňák RP, Vop PP, Danča TR)
  • U buku 3 (Brňák RP, Vop i Danča PP)
  • Patička 6+ (Brňák RP, Vop nejprve TR a pak i RP, Danča TR). Pozn Vop: cesta je mnohem lehčíé než sousední cesta Šestková 6
  • Šestková 6 (Brňák RP, Vop i Danča pytel v převise)
  • Šestiskobová 5 (Brňák RP, Danča TR, Vop pytel)

Je před 15hod mizíme ze skal pobalit stany + ostatní věci a scházíme 2km k autu. Byl dto nakonec vydařený víkend 🙂 Sekce bouldrování určitě výjezd v následujících měsících zopakuje.

Zapsal: Vopičák

Horská chata Rabštejn+pramen

Účastníci zájezdu 🙂

Lesní tábořiště

Tabořiště (louka+les) – Panorama

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/08/24/rabstejn-21-23-8-sekce-bouldrovani/

Jak Ještěrka a Danča zdolaly své první třítisícové vrcholy v Alpách aneb ani ženská část Alpiků nechce zůstat pozadu!

Náš výlet začal v pátek 14. 8. 2020 v 6 hodin v Lysé u nádraží, odkud jsme společně s pěti kamarády z HO Lysá odjeli ve dvou autech k rakouským Alpám. Po bezproblémové cestě jsme v brzkých odpoledních hodinách dorazili na parkoviště Stubai. Krosny vybavené oblečením, lezeckým materiálem, spacáky a jídlem na 3 dny, jsme nahodili na záda (nic tak těžkého jsem na zádech nikdy nenesla) a vyrazili za dobrodružstvím. 🙂

Lanovkou jsme se nechali vyvézt do nadmořské výšky 2900 m n. m. Hory nás nepřivítaly vlídně, ale my jsme se odradit nenechali. Přeci to nevzdáme hned na začátku! Přesto jsme byli rádi, když jsme po tříhodinovém putování, promáčení a prochladlí, dorazili na chatu Hildesheimer Hütte. V restauraci jsme se ohřáli, usušili, najedli a podělili se o první nabyté dojmy. Na ponocování nebyla síla, čekal nás budíček v 5:15. Na spaní jsme měli desetilůžkový pokoj, jen pro sebe.

V sobotu jsme si před snídaní sbalili krosny, někteří navlékli ještě vlhké oblečení (o co méně se ve společné sušárně topilo, o to větší tam byl smrad z propocených svršků) a v 6:45 jsme vyrazili na sedmihodinový trek. Počasí bylo tentokrát přívětivější – skoro jasno a jen drobné mrholení v odpoledních hodinách. Prošli jsme sedlem Pfaffenjoch (3207 m). Při přechodu přes ledovec Sulzenauferner jsme šli navázáni do lanového družstva. Alpičky poprvé mohli vyzkoušet mačky v praxi. J Zkušenější kamarádi z Lysé nám ukázali, jak na ledovcovém svahu použít cepíny k brždění pádu (naštěstí zůstalo jen u předvádění). Pak jsme v sedle Pfaffensattel (3344 m) nechali krosny (hurá, záda si ulevily) a nalehko se vydrápali na vrchol Zuckerhütl (3507 m). Museli jsme postupovat velmi opatrně, protože svah byl plný suti a uvolněných kamenů. První pořádný kopec zdolán! Wau! Udělali jsme nezbytné fotky, sebrali kamínek na památku a vrátili se pro odloženou nálož. S plnou polní jsme vyrazili zdolat ještě protější vrch Wilder Pfaff (3456 m) ležící na hranicích s Itálií. Odtud jsme sestupovali po poměrně prudkém hřebeni (fakt akrenalin) a následně po ledovci Übeltalferner k cíli sobotního dne – chatě Müllerhütte (3145 m).

Ženská část týmu již cítila, že po dvoudenní námaze kolem sebe šíří odér, proto jsme se jej snažily spláchnout v umývárně u žlabu (zábava zaručena) a přebít ho voňavkou, kterou s sebou Danča táhla až na vrcholky hor. 🙂 Odměnu ve formě sklenky vína jsme si vážně zasloužili! Nálada byla ještě lepší než předchozí večer … spousta nových krásných zážitků, adrenalinu, sluníčka…

Nedělní ráno se předvedlo v plné kráse, a tak jsme při snídani nafotili krásný východ slunce nad italskými Alpami. Před sedmou hodinou jsme se vydali na poslední etapu našeho výletu. Nejprve na Lübecker Scharte (3146 m) a dál po ledovci Fernerstube. Po něm jsme sestoupali až k jeho konci. Ledovec je úžasný – tak rozmanitý povrch – mačky po něm křupou, přeskakujeme spoustu trhlin a potůčků, prohlížíme si ledové tvary i ledovcovou morénu a podivujeme se nad velikostí údolí, které původní ledovec vytvořil. Využili jsme toho, že jsme ještě chvíli mimo civilizaci a dali si svačinu a čerstvé kafe.

Sluníčko pražilo, proto jsme odhodili některé svršky a po frekventované Stubaier Höhenweg jsme vystoupali prudkým svahem necelých 200 výškových metrů k sedlu Beiljoch (2672 m). Pak nás čekal jen pohodový sestup ke stanici lanovky, kterou jsme se svezli (zadarmo) k autům. Nevybouření členové výpravy (Danča s Ottou) lanovku nevyužili a běželi po svých – doslova. Z parkoviště jsme popojeli pár kilometrů „do přírody“, abychom se posilnili na cestu. Využili jsme i průzračnou horskou vodu potoka Ruetz (skvělé osvěžení, plavky nebyly potřeba). 🙂

Cestu jsme zdárně ukončili v neděli 16. 8. ve 22 hodin návratem do Lysé.

Jsem moc ráda, že funguje spolupráce mezi horolezeckými oddíly!

Chci moc poděkovat všem členům výpravy – Jožkovi, Jardovi, Martinovi, Evičce, Danče a Ottovi za skvěle strávený víkend naplněný novými zážitky.

Zvláštní poděkování patří Jožkovi, Jardovi a Martinovi za naplánování akce, přizpůsobení trasy schopnostem nováčků, trpělivost, dopravu i zajištění skvělé atmosféry!

Těším se na další vyvrcholení! 😉

Ještěrka

 

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/08/18/jak-jesterka-a-danca-zdolaly-sve-prvni-tritisicove-vrcholy-v-alpach-aneb-ani-zenska-cast-alpiku-nechce-zustat-pozadu/

Švajc 2020 (Lagginhorn, Alphubel, Lenzspitze, Nadelhorn, Weissmies)

Jako v minulém roce část milovických lezců vyrazila do Švýcar lovit čtyřtisícové vrcholy. Níže záznam z akce.

Pá 7.8. – cesta Milovice – Saas Grund – Maty+Ruby

Po čt noční šichtě Ruby přisedá do auta k Matymu a společně vyráží do Švýcar. Jedou přes Furkapass a odpolko staví stan v kempu Am Kapellenweg v Saas Grundu. Následuje „rozjímání a příprava“ na další výstupový den. 

So 8.8. – Lagginhorn (4010m) – Jižní hřeben (AD-) – Maty+Ruby

Předpověď na další týden je špatná, déšť a bouřky. Kluci tedy neztrácí čas a jedou hned první den ze Saas Grundu lanovkou na výstupní stanici Hochsaas (cca 3140m). Odtud přes ledovec Hohlaub až k sedlu Lagginjoch. Postupně skalami na sedlo Lagginjoch (3499m), zde doleva po hřebenu na vrchol Lagginhornu. Jedná se o velmi pěkné exponované lezení, klukům se to moc líbilo. Nicméně chce to neztrácet čas a být rychlí. Dolů šli kluci ZJZ hřebenem (náš výstup v r.2019) opět na stanici Hochsaas (cca 3140m). Ledovec na sestupové trase se opět o hodně zmenšil. Celková trasa viz. odkaz. Parametry výstupu (délka: 9,94km, čas: 7:33hod, nastoupáno 1104m, naklesáno 1106m). 

Jižní hřeben (nástup v sedle, vlevo vrchol Lagginhornu)

 

Vlevo vrchol Weissmies + pohled na výstupovou trasu (ještě bez dřevěného žebříku v pravé části u velké trhliny)

Ne 9.8. – Alphubel (4206m) – JV hřeben od stanice Mittelallalin (PD+) – Maty+Ruby

Ruby: „Ráno budíček v 6:00. Snídaně, kafe, čaj. Vědom si dlouhého výstupu utíkáme na 7:00 na lanovku Alpinexpress. Doplácíme 45CHF/os za Metroaplin a nastupujeme. Jen co nasedneme, lanovka se zastaví. Po 20minutách čekání se ozývá hlášení vysílačkou, že prý minor problem. Díky této atrakci ztrácíme přes hodinu 🙁 . Nakonec přeci jen v 8:40 stojíme ve 3500m (Mittelallalin) a nastavíme rychlé tempo po ledovci do sedla Feejoch (3810m). Přes sedlo na průběžné jištění „proletíme“ hřeben Feechopf (3888m) a za 1h20m od „metra“ stojíme opět na ledovci. Pohled na hodinky nás uklidnil a postupujeme po bezpečné části ledovce (chodit jen ve dvou nemá ani jeden z nás rád) až na kus skalnatého hřebene pod ledovým výšvihem na samotný vrchol. Jednu dvojku jsme viděli již od hřebene a teprve teď překonala ledovou část. Dáme rychlou pauzu, kterou využíváme k převázání na celou délku lana a přesbrojení na útočné cepíny, mačky, šrouby. Natahuji celých 60m. Maty si od štandu bere druhou část tj. posledních 20m výšvihu. Zkracujeme lano a šlapeme nahoru. Za chvíli jsme na vrcholu Alphubelu (4206m). Pár fotek a jdeme dolů východní stěnou, slunko přitápí. Ledovec se mění na břečku, tudy se hrabat nahoru bych nechtěl 🙁 . Míjíme vyčerpanou trojici a ani trochu jim to nezávidíme. Podtraverzujeme Alphubel a vracíme se na hřeben Feechopf. Slaňák vynecháme a na průběžno projdeme zpět na ledovec do sedla Feejoch. Zbytek sestupu je společný s trasou na Allalinhorn. Vracíme se k lanovce. Slunkem patřičně vypraženi jsme sami překvapeni, že 6h nám stačilo a výstup i sestup. Těšíme se na studenou odměnu v kempu 😊 (délka: 11,57km, čas: 5:59hod, nastoupáno 1055m, naklesáno 1047m). 

Ne 9.8. – cesta Milovice – Furkapass – Kominík+Vopičák

Z Milovic cca v 9hod ráno vyrážíme směr Švýcary, trochu bloudíme při sjezdu z dálnice na pomezí Rakousko/Švýcarsko a tak až kolem 19hod dojíždíme na Furkapass (2429m). Dávame rychlou baštu a jdeme se kvůli lepší „aklimatizaci“ projít nahoru ve směru Kleine Furkahorn. Než jsme vylezli kamsi nad konečnou stanici lanovky k nějaké rozpadlé zdi už byla téměř tma. Tam (odhad cca 2750m) jsme udělali pár fotek a trochu pokecali. Kolem 23hod zalézáme na parkovišti do spacáku, je krásné hvězdné nebe. Lituji, že nemáme pořádný foťák….na tuhle „hvězdnou nádheru“ bych se rád podíval častěji 🙂 . Ve 4:00 zvoní budík, ve 4:10 vyrážíme směr Saas Grund. V kempu Am Kapellenweg jsme chvilku po 6hod. Snídáme a probíráme kam společně vyrazíme. V plánu Lenzspitze a Nadelhorn, dnes bychom měli dojít na chatu Mischabel hutte (3340m). Kluci nám nabízí zda nechceme kvůli lepší aklimatizaci vyjet lanovkou na konečnou stanici Mittelalllalin (3456m) a projít se do sedla Feejoch (3810m). Nakonec se s Kominíkem rozhodujeme tuhle nabídku nevyužít a jít rovnou v rámci „aklimatizace“ na chatu Mischabel.

Po 10.8. – Saas Fee – Mischabel Hutte (3340m)

Balíme vybavení a jídlo na 2-3 dny, pak kecáme a kluci dávají pár pivek na cestu. Cca v 11hod vyjedeme busem do Saas Fee a „mažem“ na chatu. Podle ukazatelů nás čeká 4hod výstup na chatu ležící cca 1500m nad námi. Vedro je jak sviňa, prvních 400 výškových metrů mi připadá nekonečných. Maty a Ruby posilněni pivkem nasadili pekelné tempo, asi chtějí trhnout nějaký rekord 🙂 . Připadám si jako šnek. Pot ze mne teče proudem, hlavně do očí je to nepříjemné. V každé zatáčce čekám kdy mne konečně doběhne Kominík a vrátí mi zapůjčený šátek, ze kterého bych si udělal čelenku…..ale ten má vlastní problémy a bojuje s nerozchozeností, přibývající výškou a pracovními hovory. Docházím k poslednímu úseku, který je zajištěn kramlemi a lany. Tady také s Kominíkem ztrácím vizuální kontakt. Kazí se počasí a přibližuje se ohlášená bouřka. Potkávám holčinu, co míří z chaty do údolí. Zdravíme se a něco přidává (prý good luck, jak mi sdělil Kominík co ji potkal také), ale oba rychle pokračujeme ve svém směru. Jsem tak 100m (výškově) pod chatou, když tu najednou začíná pršet a chvíli na to se ozve kdesi první pěkná rána hromu.

Mischabell hutte

Proklínám sebe i kluky, že jsme nevyrazili na cestu o hodinku dříve. Není se ale kde schovat a tak valím nahoru co nejvíc mimo „železnou“ cestu. Naštěstí ten nahoře mne má asi rád a tak po chvíli už jenom prší a hromy se neozývají. Na chatu docházím durch zevnitř (potem) i zvenku (déšť). Ruby je schovaný u vstupu a už „nás“ vyhlíží. Sděluji mu, že Kominíka jsem viděl pod sebou naposled na začátku „železné“ cesty. Ruby se po něm jde podívat (a pomoct mu), po chvíli se vrací že až ke kříži ho neviděl, zato zapíchané železné tyče pěkně sičí. Voláme mu telefonem (proč jsme to neudělali dříve nevím, asi zatmění mozku 🙁 ) a dozvídáme se, že kus pod křížem našel malou jeskyňku asi 5m od „železné cesty“. Sedí přímo v ní, je v suchu a v pohodě. Kolem syčí po železech blesky. Po dešti doráží také na chalupu. Dneska nás měl pánbůh rád. Shodujem se, že příště vyrážíme dříve a pivko si dáme rádi až na chatě. Parametry výstupu (délka: 6,4km, čas: Maty cca 3hod, Ruby 3:14hod, Vopičák 4hod, Kominík ?hod, nastoupáno 1461m, naklesáno 20m). Vyrážím se ještě podívat po „cestě“ kousek nad chatu, abychom ráno nebloudili. Docházím k místu, kde se jde na ledovec. Nemám mačky, tak to tam otáčím. Na chatě fotím do telefonu topa hřebínku Lenzspitze a hřebínku Nadelgrat. S chatařkou pak večer procházíme plán naší cesty na další den. Dozvídáme se, že chatařka dává cestu za 12hod a proto posouváme čas našeho odchodu z chaty na 2:00hod ranní. Odpoledne po 16hod má přijít podle předpovědi opět bouřka, to už bychom rádi byli na chatě. 

Út 11.8. – Mischabel hutte – LenzspitzeNadelhorn – Mischabel hutte – VSV hřeben (AD-)

Budíček v 1:00hod, uvařit vodu na čaj a kaši, zvládnout hygienu, oblíknout věci+sedák a cca ve 2:05 vyrážíme vstříc našemu dnešnímu cíli. Z chaty (3340m) VSV hřebenem přes Schawarzhorn (3620m) na Lenzspitze (4294m), následně traverz po skalnatém hřebínku přes sedlo Nadeljoch (4208m) na Nadelhorn (4327m), sestup do sedla Windjoch (3850m) a po ledovci zklesat zpět na chatu. Ve 2:00 měli vyrážet i další dvojky, kterých jsme se chtěli „chytnout“ na začátku cesty. Bohužel asi vyráží později 🙁 K cestě na ledovci jdeme po skalnatém hřebínku, oblékneme mačky a navázáni na jedno lano obcházíme první skalnatý blok zprava po ledovci. Hned na začátku trochu zbloudíme a při návratu k hřebínku se jako zkušební chroust propadám po pas do trhliny. Kurňa, vidět nebyla…. to to pěkně začíná. Doufám, že to bylo o tomto výletu naposledy. Vracíme se k hřebínku a než se rozdělíme kolem nás prosviští první dvojka. Ruby s Matym se za ně zavěsí, my s Kominíkem máme menší odstup jelikož jsme ještě vyndávali a rozmotávali lano. Dále se jde na průběžno po hřebínku, chvilkama ve sněhu ale většinou po skále. Předbíháme jednu dvojku. Docházíme k prvnímu lezeckému místu. První dvojka už leze, druhá (Maty+Ruby) čeká u prvního nýtu. Než první dvojka doleze prohodíme pár slov. Maty zjišťuje, že zapomněl čelovku. Ruby mu půjčuje svoji helmu s čelovkou a Maty maže nahoru. Snažíme se to Rubymu ulehčit a tak mu při lezení svítíme našimi čelovkami. Před třetí délkou nás dolézají dvě dvojky švýcarů s guidy. Jdou jak přes mrtvoly. Giude pouze na štandu dobere klienta a následně leze solo dál, klient drží lano volně v ruce. Ruby pak říkal, že jim i stáli mačkami na laně…..za což se až po upozornění omluvili. Shodujem se s Kominíkem, že tohle si necháme ujít a pouštíme je před sebe. Začíná se pomalu rozednívat. Chci udělat fotku, ale můj telefon se vybíjí i když při odchodu z chaty měl 50%. To není dobrá zpráva, měl jsem tam topa 🙁 Když „švýcaři“ odlezou vyrážíme dál. Maty s Rubym nám díky tomu čekání trochu odskočili. Následuje první cca 5m „slanění“ za vysící lano a traverz po hřebínku k druhému slanění. Již z dálky vidíme, jak kluci postupně lezou přes další výšvih opět obtížnosti 3a-3b. Než připravíme druhé slanění délky cca 8-10m za vlastní lano jsou kluci pryč. Snad si pamatuju kudy přibližně šli. Nalézáme do druhého výšvihu, hledám štand ale žádný nýt nemohu najít. Jsem na sebe naštvaný, protože i když jsem si topo prohlížel nemohu si vzpomenout kde jsou štandy. Kominík si topo vůbec nevyfotil. Díky tomu „kufrování“ jsme zde ztratili cca hodinu a štandovali ve smyčkách (po příchodu na chatu se ukáže, že tam žádné štandy nebyly a kluci také štandovali na smyčkách). Přelézáme skalnatý úsek, oblékáme opět mačky. Kluky vidíme na prvním slanění Nadelgratu. Voláme na ně ať na nás nečekají. V tempu 10 kroků a vydýchat lezeme pomalu strmý sněhový hřebínek. V 11:25 jsme na vrcholu Lenzspitze. Hodíme do sebe první tyčinku. Shodujeme se přitom, že čas 9:20hod je dost špatný (chatařka 6hod). Chybí nám prostě aklimatizace. Bude to ještě pořádný boj. Pouštíme se do první části Nadelgratu, která se většinou slézá dolů. Před prvním slaněním na Nadelgratu si oba odlehčujem, dopíjím 1,5l flašku s vodou. Kluky už vidíme bojovat v horní části výlezu na Nadelhorn. Zlepšila se nám nálada, zrychlujeme a mažeme po hřebínku. Vědomi si rizika lezeme nenavázaní až k prvnímu strmému výšvihu. Zde se opět navazujeme. Kominík je nějak bez šťávy a nemá chuť lézt na prvním. Lezu tedy první svižný kus 4-5m koutkem a pak relativně lehce stěnou nahoru. Začíná mne to bavit. Štanduju na smyčkách za hroty a uzle. I druhá délka je více lezecká a pro mne nádherná. Konečně se probouzí i Kominík a tahá třetí délku. V dalších délkách se střídavě slaňuje a leze, v lezení se už pořád střídáme. V 17:35 jsme na vrcholu Nadelhornu (6:10hod od vrcholu Lenzspitze, chatařka 4hod). Dáváme druhou tyčku a dopíjíme Kominíkovu vodu. Zbývá nám cca 1l vody. Scházíme nejprve skalnatý, později sněhový hřebínek do sedla Nadeljoch. V sedle dáme bombón a vypijeme i poslední zbytek vody z mojí 2litrovky. Teď už jen přejít ledovec a dojít k chatě. Tohle už dáme. Tedy pokud nebudu opět zkoumat nějakou trhlinu zevnitř (na to nemám ani troch chuti). Celkem napohodu docházíme k hřebínku nad chatou, Maty už nás vyhlíží. Sděluje nám, že Ruby pro nás má připravený čaj a že domluvili s chatařkou nějaké jídlo. Aspoň nemusíme vařit. V cca 21hod (po 4:25hod od vrcholu Nadelhornu, chatařka 2hod) jsme na terase u chalupy. Parametry výstupu (délka: 11,0km, čas: Maty+Ruby 12hod, Kominík+Vopičák 19hod, nastoupáno 1174m, naklesáno 1184m). Po véče dáváme pivko a probíráme zážitky dne.

Topo VSV hřebenu Lenzspitze

Topo Nadelgrat

Hřeben Alphubel – Nadelhorn

Pohled od Mischabelhutte na první část hřebenu Lenzspitze

Výlez na druhý výšvih, v pozadí další dvojka před slaněním po prvním výšvihu

Maty a sněhový hřebínek na vrchol Lenzspitze

Podhled z Nadelgratu na vrchol Lenzspitze

Jedna z věžiček Nadelgratu vedoucí k vrcholu Nadelhornu

Sestupová trasa z Nadelhornu do sedla Nadeljoch

St 12.8. – Mischabel hutte – Saas Grund

Ráno vstáváme kolem 6:30hod, vaříme v klidu snídani a balíme. Kolem 8hod vyrážíme dolů. Maty jde sám, plánuje na dnešní den odjezd do ČR. S Rubym a Kominíkem jdeme společně, občas se kocháme a kecáme. Přibližně ve 12hod jsme v kempu. Parametry výstupu (délka: 8,42km, čas: 3:51hod, nastoupáno 31m, naklesáno 1721m). Zevlujem, odpočíváme a spřádáme plány na další dny.  Předpověď počasí na čtvrtek nic moc, od 12hod mají přijít bouřky. Rozhodujeme se připravit na výstup na Weissmies a podle ranní předpovědi buď půjdem nebo to odpískáme. Večer hrajem trochu na kytáááru, Kominík se ukazuje jako super zpěvák 🙂

Čt 13.8. – Weissmies (4023m, PD-) – Ruby+Kominík+Vopičák

V 6hod budíček, navařit kaše i čaj a shlédnout předpověď. Každý dělá něco a tak nám to jde rychle. Ranní předpověď se trochu zlepšila, ale stejně hrozí mezi 12-14hod bouřky. Shodujem se, že musíme být super rychlí a v 7:15hod vyrážíme na lanovku BHAG. Vyjíždíme přes Kreutzboden na Hochsaas. Původně jsme měli v plánu dát Severní hřeben (AD+) a sestoupit SZ stěnou (PD), ale v důsledku celonočního deště a předpovědi jdeme nahoru i dolů SZ stěnou (PD). Před námi nastoupila jedna trojka (guide+2 klienti). Z vrcholu už sestupují dvě dvojky. Buď jeli JV hřeben z chaty Almageller nebo nastupovali brzy z chaty Weissmies SAC. Dole se oblékáme, navazujem a po šutrech resp. ledovci se blížíme pod prudší stěnu. Tou cik-cak k velké trhlině. Zde je zbudovaný dřevěný žebřík pro její překonání (cca 8m výšky). Za ním předbíháme guida s klienty a ve stálém tempu jdeme k vrcholovému hřebínku. Tady potkáváme sestupující kluky z Čech, kteří šli JV hřeben (PD) jako aklimatizaci na Mont Blanc. Ve vrcholovém hřebínku mám opět trochu problémy s rychlým nabíráním výšky (točí se mi hlava) a tak kluky trochu zdržuju odpočíváním. Kolem 10hod jsme na vrcholu, dáme jednu dvě fotky. Počasí nic moc, chvílemi se zatahuje a tak radši sestupujem. V sedle u Rottalhornu najednou slyšíme na protějším hřebeni přicházející hřmění bouřky. Přidáváme v rychlosti sestupu na moje maximum. Slezli jsme až skoro na konec ledovce, kde chceme trénovat vrtání šroubů a systém jak ho vytáhnout pomocí prusíku následně po slanění. Také se udělalo opět hezky. Svačím a piju, kluci zatím vrtají….a pak se k nim přidávám. Moc nám to nejde to vytažení, Ruby si to už přesně nepamatuje a vymyslet se nám zcela funkční systém nepodaří. Necháváme toho a pomalu jdeme k lanovce. Parametry výstupu vč. blbnutí (délka: 8,32km, čas: 4:38hod, nastoupáno 931m, naklesáno 929m).

Pod závěrečným výšvihem na vrchol

Vrcholové foto

V kempu dáváme baštu, válíme se a kolem 17hod jdeme blbnout na nedalekou skalku Blindsport (plotnička). Jsou tu cesty obtížnosti 5a-5c. Vylezem 2x5a, 1x5b, 1x5c a příjemně unaveni se kolem 20hod vracíme do kempu.  Předpověď na přístí den je horší. Rozhodujeme se, že pokud ráno bude dobré mohli bychom ještě zkusit výstup na Alphubel. Když nebude pěkně půjdem si zalézt na skalku Zur Kapelle.

Čt 13.8. – Zur Kapelle – Ruby+Kominík+Vopičák

Ranní předpověď je špatná, vizuálně také nic moc a proto se rozhodujeme jít protáhnout na skalky Zur Kapelle a odpoledne vyrazit do ČR. Lezli jsme 4 cesty: Bootsu 4a OS (Kominík v botech, Ruby, Vopičák), Panorama 5c OS (Vopičák, Ruby), Chnubell 6a TR s odsedem (Vopičák, Ruby), Tschugge 5c RP (Vopičák, Kominík). Pak už jsme byli unaveni, došli zpět do kempu, pobalili věci, naobědvali se a vyrazili do ČR.

Zapsal: Vopičák

 

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/08/16/svajc-2020-lagginhorn-alphubel-lenzspitze-nadelhorn-wiessmies/

Budčice + Skály na Hlubockém potoce = výlet sekce Bouldrování

Sekce bouldrování měla na prodloužený víkend 17-19.7. resp. 24-26.7. naplánovanovaný výpad na vícedélky do Rakouska (Wilder Kaiser resp. Totes Gebirge). V obou víkendech byly špatné předpovědi a ty naše plány zhatili. Naštěstí Evka přišla před druhým víkendem s nápadem uspořádat „náhradní výjezd“ na skály v okolí Hlohoště, kde mají možnost zajištění ubytka s večerním ohněm. Z „místní nabídky skal“ jsme vybrali na sobotu Budčice a na neděli Skály na Hlubockém potoce. Účastníci akce: Evka, Jarda, Danča, Oťas, Vopičák.

Budčice (GPS: 49.7222847N, 15.1811992E)

Doporučené parkování podle popisů na netu je v obci Skala. Jako nejlepší se nám jeví zaparkovat v kempu Radost. Tam však v sobotu probíhal motorkářský sraz. Nicméně na zaparkování se s nimi dalo bezproblémů domluvit. Výčepní Martina z kempové hospůdky nám poradila cestu ke skalám a jelikož nebylo kam spěchat dali jsme na rozjezd „Rebela“ (někteří Plzeň, ale nepochutnali si). V dobré náladě jsme vyrazili hledat skalky, což znamenalo krátce projít kempem a proti proudu pokračovat podél vody (je tam trochu kopřiv). Druhou možností je vrátit se z kempu na silnici, pokračovat k ostré zatáčce (cca 70m od odbočky do kempu Radost) a zde prolézt zarostlým příkopem. Pak už jen sejít ke skalám po vyšlapané lesní cestičce. Pokud projdete kempem narazíte na první skály, které jsou lehce zarostlé a vizuálně s menším počtem cest. My pokračovali cca o 30m dál k dalším skalám. Ty už jsou vyšší a také nám tam přišlo více lezitelných cest. Za druhými skalkami jsou ještě třetí skalky, ale bez jakéhokoliv jištění. Navíc je pod nimi cekem bordel od rozbitého skla……takže to k návštěvě neláká. Pro celou oblast doporučujeme vzít si s sebou kartáč + šťáradlo. V některých pasážích cest je hodně zeleného mechu (v horní části uschlého) a spárky, kde možno případně zajistit, také neoplývají čistotou. Vizuálně se nám jevily nejlehčí na seznámení cesty „Pláteník 4+“ a „Ložená hrana 4-„. Oba tahači (Jarda, Vopičák) si vzhledem k množství mechu+hlíny ve spárkách a absenci štáradel užili svoje (jističi Evka+Oťas si také užívali). V obou případech vylezeno bez pádu jen s lehkým psychotanečkem v hlavě 🙂 Každopádně cesty jsou to pěkné a pokud by se ty mechy očistily a objevily všechny nerovnosti asi by ta obtížnost i celkem mohla i sedět. Další co jsme vyzkoušeli (už jen na TR) byl Hranař 4+, Trhlina 4, Cvokolík 3+. Dle mého názoru je však klasifikace Trhliny (4 vs 6+/7-) a Cvokolíka (3+ vs. horní část 6) úplně mimo a tak bych přidal min. 2 stupně. S pocitem vylezenosti a unavenými končetinami jsme se přesunuli do kempu Radost na jedno tekuté a pak vyrazili do Hlohova. Zde koupačka, buřty, kytára + hvězdné nebe nad hlavou….co víc si přát 🙂

Skály na Hlubockém potoce (GPS: 49.8525264N, 15.3685508E)

Nejvhodnější parkování je v obci Schořov (ohleduplně k okolním objektům poblíž č.p.68 resp. č.p. 65), pak lesní cestou cca 0,9km přímo, odbočit dorpava a popojít kousek lesem ke skalám. Nebo to obejít po cestě, pak je to cca 1,4km. Dle popisu k oblasti se jedná o dvě skalky výšky max. 5m vhodné pouze pro bouldering. Z mého pohledu je aspoň trochu využitelná pouze jedna a to ta levá více plotnovitá. Nicméně Oťas si při hledání i na tu pravou vyběhl „normálkou“. Na levé jsme jako všichni zdejší prvovýstupci „udělali asi 5 prvovýstupových směrů + 1 traverz stěnou“ :-). Opět je to lehce zarostlé a kartáč by tu neškodil. Na druhoustranu jedna z „našich cest“ se jmenuje myslím „mechový traverz“ a bez mechu by to nebylo ono. Dopady nic moc. Chce to trochu morálu, bouldermatku + nepadat (aspoň v některých z nich :-D). Po vyblbnutí (cca 5-6cest) a sežrání od komárů u potoka akce na vrcholu zakončena piknikem (kde komáři kupodivu vůbec nebyli). Cestou domů odměna výbornou zmrzlinou.

Foto pro přestavu o terénech zde (až je tam někdo z účatníků hodí). Také tam lze najít náš rychle vytvořený soupis možných skalních cílů v okolí.

Zapsal: Vopičák

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/07/28/budcice-skaly-na-hlubockem-potoce-vylet-sekce-bouldrovani/

Horostěna+Bouldrovka – Pravidelná omezení lezení na stěně ve šk.roce 2020/2021

Ahoj všem,

ve školním roce 2020/2021 platí během září – listopadu + dubna-června  pravidelná omezení lezení na venkovní stěně a bouldrovce. Omezení je z důvodu využití stěny/bouldrovky oddílovými dětmi či instruktory.

  • Po: 18:00-20:00hod (oddíl sk.D)
  • Ut: 18:00-20:00hod (dospělí kurzisti)
  • St: 18:00-20:00hod (oddíl sk.A)
  • Čt: 16:30-20:15hod (oddíl sk. B, C)

pozn1: Pokud se v uvedené době nebudeme nacházet u stěny či bouldrovky (což se může občas stávat) je možno stěnu využívat dle potřeby.

pozn2: Pokud se leze na stěně a vy byste chtěli využít bouldrovku prosím zastavte se u některého z instruktorů zajišťujících výcvik a domluvte se sním.

pozn3: Pokud na stěně/bouldrovce mimo tyto časy probíhá stavba nových cest či nějaká oprava/úprava  prosím opět se o možnosti lezení domluvte s někým z přítomných pracovníků.

Dále prosím všechny lezce o dodržování pořádku u stěny a bouldrovky. Všechny kuřáky (lezce i nelezce) prosím po uhašení cigarety o úklid zbytků cigaret do popelnice, která je pár metrů od stěny/bouldrovky. Věřím, že všichni chceme lézt v čistém prostředí a jsme ochotni k tomu vlastními silami přispět.

Díky Vopičák

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/07/23/horostenabouldrovka-pravidelna-omezeni-lezeni-na-stene-ve-sk-roce-2020-2021/

200702-06 – Tatry – Skupina A

Den1: Cesta

Jelikož covid pandemie ustoupila podařilo se zrealizovat letošní letní výpad do Tater. Ráno na nádraží v Milovicích se sešlo 13 účastníků (LuckaS, Mára, Anička, Kuba, AdélaZ, Tomáš, Martin, ÁďaŠ, ÁjaŠ + dospěláci Zelí, Katka, Danča, Vopičák) a auty jsme vyrazili směr Tatranská Štrba. Cesta byla úmorná a díky několika kolonách (hlavně v Ružomberoku) jsme dorazili až cca v 16:30 do kempu. Vybrali jsme rychle místa, postavili stany, dali něco rychlého k jídlu a vyrazili na stanici zubačky „Tatranský Lieskovec“ zkouknout jízdní řád a zjistit, zda zde lze koupit i jízdenky. Cestou je dětské hřiště, které fyzicky nevybitá děcka využili k blbnutí a posilování 😀

Den 2: Štrbské pleso-Popradské pleso-Cintorín-Štrbské pleso 

Trasa: cca 12,4km, nastoupáno i sklesáno 432m, převýšení 310m, čas dle map 4:37hod

Předpověď počasí nebyla právě příznivá a tak hned došlo na změnu programu. Na další den naplánována tůra na Popradské pleso a přes Cintorín zpět.  Původně měla být tato „odpočinková“ tůra až na den třetí, ale počasí plány upravilo. Ráno nákup jízdenek na 3 dny (dospělí 8éček, děti do 16let 2éčka) v konečné stanici ve Štrbě. Na jízdenku je třeba vepsat číslo dokladu (pas, občanka) což se ukázalo jako problém….naštěstí tužku měla aspoň LuckaS 🙂 . Cesta zubačkou v šátcích/rouškách. Počasí skoro nezlobilo, cestou tam tak jen občas spadlo pár kapek a většinou bylo pod mrakem. Naobědvali jsme se z vlastních zásob u Popradského plesa a pokračovali k Cintorínu. Počasí se začalo lepšit a tak jsme na zpáteční cestě viděli i sluníčko a několik vrcholků částeně zahalených v mracích. 

Popradské pleso

Mapa oblasti

Zubačka do Štrby

Souprava do Popradu

Den 3: Štrbské pleso-Mlynická dolina-Bystrá lávka-Furkotská dolina-Šrbské pleso

Trasa: cca 15,4km, nastoupáno i sklesáno 968m, převýšení 952m, čas dle map 6:12hod

Ráno buďíček v 5hod, nasnídat a v 6:30 hurá na zubačku. Ze Štrbského plesa (cca 8:20) po žluté postupně stoupáme Mlynickou dolinou podél Mlyničkého potoka. Cca v 1/2-2/3 cesty je krásný vodopád Skok. Pod ním dáváme první krátkou pauzu. U stoupání podél vodopádu je také první obtížnější místo s řetězy. Vzhledem k lezecké průpravě neměl s překonáváním nikdo žádné problémy a tak  v poměrně slušném čase dorážíme k Capiemu plesu, kde je druhá pauzička. Pak už následuje stoupání k Bystré lávce, před kterou je přechod cca 15-20m sněhového „okna“. Po jeho překonání již jen krátký skalní úsek s řetězy a přelézáme Bystrou lávku. Za ní v prvním vhodném místě stavíme a obědváme. Poté už jen postupný sestup Furkotskou dolinou. U rozcestníku Škutnastá Pol´ana se dělíme na dvě skupiny a postupně scházíme ke Štrbskému plesu. Konečně se mi daří rozměnit 50eurovku a tak se Ája+Áďa+Vopičák ve Štrbském plese odměňují zmrzlinou a Danča kafem. V kempu druhá odměna v podobě pivka 🙂 Po večeri pak chvíli brnkání na kytaru/mandolínu.

Vodopád Skok

Pohled z vrcholu vodopádu na Šrbské pleso

Velké Solisko

Sněhové okno

výlez na Bystrou lávku

Oběd za Bystrou lávkou

Den 4: Jelikož část dětí má problémy s koleny dělíme se na další den na dvě skupiny s různými cíly. Skupina „způsobilých“ vyráží na Koprovský štít. Skupina „marodů“ vyráží pod vedením Adély a Kuby po Tatranské magistrále na Jamské pleso a zpět.

Štrbské pleso-Popradské pleso-Hincovo-pleso-Koprovského štít a zpět

Trasa: cca 19,8km, nastoupáno i sklesáno 1189m, převýšení 1022m, čas dle map 8:33hod 

Budíček v 5hod a v 6:30 hurá na zubačku. Po Tatranské magistrále stoupáme Mengusovskou dolinou. U odbočky na Popradské pleso uhýbámě doleva na rozcestí pod Žabím plesom. Zde po kamenech přeskákáme Žabí potok a Hincov potok a stoupáme k Hincovu plesu. Před Hincovým plesem dáváme malou baštu. Následuje další stoupání na Vyšné Koprovské sedlo a opět krátký odpočinek. A pak už jen závěrečné cca 50min stoupání na Komporvský štít. Počasí celý den úžané, krásné výhledy na Mengusovský Volovec, Satana, Mengusovské štíty, chatu pod Rysy i samotné Rysy. Na zpáteční cestě si lehce unavené nohy na Tatranské magistrále máčíme v Hincově potoku. Odtud již lehce scházíme či spíše sbíháme (holky jeli jak fretky) na Štrbské pleso, kde se opět trochu odměňujeme. Po návratu vyrážíme všichni do koliby, kde ochutnáváme místní speciality. Živáňskou, Čučoriedkové knedlíky, Pirožky s brzynzou, Macovu mísu a další.

Pohled z předvrcholu na vrchol Koprovského štítu

Hincovo pleso+Mengusovksé štíty + Volia Veža+v pozadí Rysy a Vysoká

Pohled do Hlinské doliny

Mengusovská dolina

Velké Hincovo pleso

Den 5: Slovenský ráj = Podlesok-Suchá Belá

Trasa: cca 8,8km, nastoupáno 514m, sklesáno 500m, převýšení 405m, čas dle map 3:29hod 

Jelikož musím ještě večer do Třeboně se zastávkou a přebalením v Milovicích, loučíme se a dělíme opět na dvě skupiny. Moje auto vyráží směr ČR,  ostatní si jedou ještě užít do Slovenského ráje na žebříky. Autem přesun z Tatranské Štrby do Polesoku. Odtud pěšky po zelené do Suché Belé, následně návrat po žluté a červené zpět do Podlesoku. Podle fotek si to užili náramně. Návrat do Milovic vyšel cca o půlnoci, na cestě do ČR opět zácpy.

Podlesok-Suchá Belá

Ostatní fotky zde

Zapsal: Vopičák

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/07/12/200702-06-tatry-skupina-a/

Lezeni naČerné skále v Řevnicích

Jelikož letošní covid nám udělal trochu díru do plánu akcí nad rámec. Tím pádem první letošní skalní lezení proběhlo ve skupině A až v červnu. Z důvodu rozlezenosti bylo v plánu vyrazit na Branicku skálu. Tam však probíhala údržba tak jsem jeli 13.6. 2020 s přihlášenými dětmi (Veverka, Róza, Martin, Sára, Sofie, Áďa, Ája, LuckaS, Anička, Mára) na Černou skálu v Řevnicích. Společně s námi jeli i dvě dospělé kurzistky (Mirka, Lili). Bohužel nám kvůli výluce mezi Lysou a Čelákovicemi ujel i přípoj na hlavním nádraží v Praze do Řevnic. Na druhou stranu jsme viděli odjezd parní lokomotivy. Vlak do Řevnic měl rovněž výluku (u Radotína) a tak jsme ke skalám dorazili až hodně po 11hod. Bylo už neskutečné vedro, na skále bvy se dali snad dělat i smažená vejce. Na skále už v té době vyselo cca 5 dvojek. Přesto děcka i dospěláci vylezli 1-2 cesty a pak se šli koupat do Berounky. Na zpáteční cestě jsme se zastavili v „kůlně“ na osvežení dle vlastního výběru.

fotky z akce zde

Zapsal: Vopičák

Permanent link to this article: http://www.alpici.com/2020/06/15/lezeni-nacerne-skale-v-revnicich/

Load more