V rámci sekce bouldrování bylo opět v plánu o víkendu 21-23.8. vyrazit na vícedélky do Wilder Kaiser. Tak jako v jiné víkendy nám ale počasí vystavilo stopku 🙁 Honza „Brňák“ navrhuje vyrazit na víkendový Rabštějn.  Shodujeme se, že to je dobrý nápad. Otta nakonec musí v sobotu do práce a tak jedem jen ve třech: Honza „Brňák“, Danča, Vopičák. Odjezd až ve 22hod z Nymburka, Honza dříve nemůže. Kolem 1:30hod parkujeme v Bedřichově. Nahodit bágly na záda a s plnou polní (kpl lezecké cajky, stan, jídlo) cca 2km pěkně nahoru po červené k Horské chatě Rabštejn 🙂 Je to tak 30minut stoupání. Lehce po druhé hodině ranní tedy stavíme stany. Naházíme dovnitř věci a připravíme spaní pod širákem. Než ulehneme, doráží do svých stanů na louku cca 6 připitých slováků. Jsou trochu více hluční. Když ve 2:15 pouští kazeťák s nějakou písní Brňák to už nevydrží a vlítne na ně. Za chvíli je klid (druhý den se přijde jeden z nich omluvit, slavili prý narozeniny). Škoda, že spíme pod stromy….není tolik vidět na hvěždy. Má to ale i pozitiva. Nemáme mokré věci od rosy a přes den tu bude naše jídlo v relativním chládku.

Po sobotní snídani nás Brňák jako znalec místní oblasti nás vede pod „Květinu„.  Lezené cesty:

• Hrana Květiny 5″ (Brňák i Vop RP, Danča TR)
• Pravá květina-přímá varianta 6-“ (Brňák RP, Vop PP, Danča TR)
• Přerovská 7- (zkouší Brňák, ale u kruhu pytlí).

Obcházíme Květinu pod „Třetí věž„. Zaujme nás hned hranka na začátku. Postupně se sem řesunujeme i s bágly a lezem:

• Olomoucká 5- (Brňák RP, Danča TR)
• Vpravo vedle Olomoucké  (Vop TR). Je to nějaká cesta co není v průvodci. Vede přes 3 kruhy, vypadá to o pohledu moc pěkně a na omak je to rozhodně více než příjemné (klasa odhadem 4, je to o něco lehčí než Květina/Hrana Květiny).
• Pupek 5- (Vop OS, Danča TR). Nádherná linka podél spárky. Je to krásné lezení s asi miliónem možností založení (stačí převážně uzly, ale lze i vklíněnce,…).
• Donaldova 6 (Brňák RP, Danča TR (napohodu)). Pozn Vop: Zkouším na RP a pytlím u druhého kruhu 🙁 Po druhém pokusu o dolez a návratu jsem se psychicky podělal a házím Danče lano na vrchol, dolézám na TR.
• Hladová přes jeskyňku 5″ (Brňák RP, Danča i Vop TR).

Brňák je holt borec, leze to všechno s takovou lehkostí a klidem. Nezbývá mi než začít více trénovat (asi). Nebo jak říká Brňák….mám se naučit lézt nohama 🙂 . Dnešní účet ve skalách 6 cest….to nám stačí. Na 16hod je ohlášená bouřka. Jdem na pivko a baštu. Máme výborný „Maxiknedlík“ s borůvkami a „hovězí  na houbách“. Jídlo od 145-180Kč, polévka cca 60Kč, tlačenka cca 75Kč. Zatahuje se a ozývá se téměř nepřetrzité hřmění (to jsem ještě nikdy nezažil), přesto začíná pršet až po cca 30 minutách. Bouřka řádí cca do 19hod. Společně s partičkou brněnských lezců připravíme dřevo, rozděláme oheň. Kecáme a občas hrajem na kytaru…..prostě příjemný večer. U vedlejších ohňů je ještě zábava v plném proudu, my už ale jdem spát.

V neděli  jdem na „Vež u Buku„. Lezem v západní stěně cesty:

• Hrana u buku 5- (Brňák RP, Vop PP, Danča TR)
• U buku 3 (Brňák RP, Vop i Danča PP)
• Patička 6+ (Brňák RP, Vop nejprve TR a pak i RP, Danča TR). Pozn Vop: cesta je mnohem lehčíé než sousední cesta Šestková 6
• Šestková 6 (Brňák RP, Vop i Danča pytel v převise)
• Šestiskobová 5 (Brňák RP, Danča TR, Vop pytel)

Je před 15hod mizíme ze skal pobalit stany + ostatní věci a scházíme 2km k autu. Byl dto nakonec vydařený víkend 🙂 Sekce bouldrování určitě výjezd v následujících měsících zopakuje.

Zapsal: Vopičák

Horská chata Rabštejn+pramen

Účastníci zájezdu 🙂

Lesní tábořiště

Tabořiště (louka+les) – Panorama

Náš výlet začal v pátek 14. 8. 2020 v 6 hodin v Lysé u nádraží, odkud jsme společně s pěti kamarády z HO Lysá odjeli ve dvou autech k rakouským Alpám. Po bezproblémové cestě jsme v brzkých odpoledních hodinách dorazili na parkoviště Stubai. Krosny vybavené oblečením, lezeckým materiálem, spacáky a jídlem na 3 dny, jsme nahodili na záda (nic tak těžkého jsem na zádech nikdy nenesla) a vyrazili za dobrodružstvím. 🙂

Lanovkou jsme se nechali vyvézt do nadmořské výšky 2900 m n. m. Hory nás nepřivítaly vlídně, ale my jsme se odradit nenechali. Přeci to nevzdáme hned na začátku! Přesto jsme byli rádi, když jsme po tříhodinovém putování, promáčení a prochladlí, dorazili na chatu Hildesheimer Hütte. V restauraci jsme se ohřáli, usušili, najedli a podělili se o první nabyté dojmy. Na ponocování nebyla síla, čekal nás budíček v 5:15. Na spaní jsme měli desetilůžkový pokoj, jen pro sebe.

V sobotu jsme si před snídaní sbalili krosny, někteří navlékli ještě vlhké oblečení (o co méně se ve společné sušárně topilo, o to větší tam byl smrad z propocených svršků) a v 6:45 jsme vyrazili na sedmihodinový trek. Počasí bylo tentokrát přívětivější – skoro jasno a jen drobné mrholení v odpoledních hodinách. Prošli jsme sedlem Pfaffenjoch (3207 m). Při přechodu přes ledovec Sulzenauferner jsme šli navázáni do lanového družstva. Alpičky poprvé mohli vyzkoušet mačky v praxi. J Zkušenější kamarádi z Lysé nám ukázali, jak na ledovcovém svahu použít cepíny k brždění pádu (naštěstí zůstalo jen u předvádění). Pak jsme v sedle Pfaffensattel (3344 m) nechali krosny (hurá, záda si ulevily) a nalehko se vydrápali na vrchol Zuckerhütl (3507 m). Museli jsme postupovat velmi opatrně, protože svah byl plný suti a uvolněných kamenů. První pořádný kopec zdolán! Wau! Udělali jsme nezbytné fotky, sebrali kamínek na památku a vrátili se pro odloženou nálož. S plnou polní jsme vyrazili zdolat ještě protější vrch Wilder Pfaff (3456 m) ležící na hranicích s Itálií. Odtud jsme sestupovali po poměrně prudkém hřebeni (fakt akrenalin) a následně po ledovci Übeltalferner k cíli sobotního dne – chatě Müllerhütte (3145 m).

Ženská část týmu již cítila, že po dvoudenní námaze kolem sebe šíří odér, proto jsme se jej snažily spláchnout v umývárně u žlabu (zábava zaručena) a přebít ho voňavkou, kterou s sebou Danča táhla až na vrcholky hor. 🙂 Odměnu ve formě sklenky vína jsme si vážně zasloužili! Nálada byla ještě lepší než předchozí večer … spousta nových krásných zážitků, adrenalinu, sluníčka…

Nedělní ráno se předvedlo v plné kráse, a tak jsme při snídani nafotili krásný východ slunce nad italskými Alpami. Před sedmou hodinou jsme se vydali na poslední etapu našeho výletu. Nejprve na Lübecker Scharte (3146 m) a dál po ledovci Fernerstube. Po něm jsme sestoupali až k jeho konci. Ledovec je úžasný – tak rozmanitý povrch – mačky po něm křupou, přeskakujeme spoustu trhlin a potůčků, prohlížíme si ledové tvary i ledovcovou morénu a podivujeme se nad velikostí údolí, které původní ledovec vytvořil. Využili jsme toho, že jsme ještě chvíli mimo civilizaci a dali si svačinu a čerstvé kafe.

Sluníčko pražilo, proto jsme odhodili některé svršky a po frekventované Stubaier Höhenweg jsme vystoupali prudkým svahem necelých 200 výškových metrů k sedlu Beiljoch (2672 m). Pak nás čekal jen pohodový sestup ke stanici lanovky, kterou jsme se svezli (zadarmo) k autům. Nevybouření členové výpravy (Danča s Ottou) lanovku nevyužili a běželi po svých – doslova. Z parkoviště jsme popojeli pár kilometrů „do přírody“, abychom se posilnili na cestu. Využili jsme i průzračnou horskou vodu potoka Ruetz (skvělé osvěžení, plavky nebyly potřeba). 🙂

Cestu jsme zdárně ukončili v neděli 16. 8. ve 22 hodin návratem do Lysé.

Jsem moc ráda, že funguje spolupráce mezi horolezeckými oddíly!

Chci moc poděkovat všem členům výpravy – Jožkovi, Jardovi, Martinovi, Evičce, Danče a Ottovi za skvěle strávený víkend naplněný novými zážitky.

Zvláštní poděkování patří Jožkovi, Jardovi a Martinovi za naplánování akce, přizpůsobení trasy schopnostem nováčků, trpělivost, dopravu i zajištění skvělé atmosféry!

Těším se na další vyvrcholení! 😉

Ještěrka